PhDr. Eduard Urban
Pražský rodák (nar. 30.3.1928), který zde prožil nejvýznamnější část svého tvůrčího života. Praha spoluformovala jeho dětství a rámovala i podzim jeho života. V době, kdy samostatné studium psychologie, která je dnes oborem studia na příslušné katedře, se teprve prosazovalo, vystudoval filosofii s latinou a promoval doktorskou disertací r. 1952 u prof. J.B. Kozáka. Námětem práce byl „Princip kontradikce“a šlo tu o hledání pravdy, což bylo téma jeho celoživotního usilování. V psychologii byli jeho učiteli prof. Doležal a prof. Stavěl. Osobnostně byl formován skautingem pod vedením P. Bernarda Kadlece, O.P., dnes misionáře na Karibských ostrovech. Za své učitele ve formativním období svého života považoval zejména M. Habáně, S. Braita a R. Dacíka.
Na počátku 50. let nebylo ovšem možné se oficiálně živit hledáním pravdy. Začínal při soupisech svozů ze zámeckých knihoven, což jen prohloubilo jeho mimořádný, encyklopedicky široký a přitom neméně hluboký záběr poznatků a zájmů. Své životní naplnění nalezl v klinické psychologii, k jejímž zakladatelům u nás patří. Jeho učiteli tu byli Kurt Freund, Svetozár Nevole a Jaroslav Skála. Doc. Nevole v něm za několikaletého působení v Psychiatrické léčebně v Dobřanech probudil celoživotní zájem o Rorschachův test, k jehož uznávaným znalcům a učitelům Eduard Urban patřil. Ještě na konci své universitní učitelské dráhy vedl volitelné přednášky a semináře nazvané prostě: Rorschachologie I, II, III – a jen nemoc mu zabránila, aby ji rozvíjel jako „ars longa“ do nedohledna. Je škoda, že jeho vědecká náročnost a sebekritičnost, jež vůči sobě uplatňoval, zabránily tomu, aby se z jeho moudrosti zachycené knižně mohly učit i další generace. Je tomu u něho podobně jako u Sokrata, jehož výroky a učení se nám zachovaly jen skrze svědectví pozorných posluchačů.
Dobřany mu sloužily jako živý zdroj psychopatologických poznatků. Později, pod Skálovým vedením v Lojovicích a u Apolináře, se s typickou systematičností zabral do hloubky problematiky alkoholismu a drogových závislostí. Spolu se Skálou a Rubešem stal se zakladatelem naší moderní adiktologie – učení o závislostech. V r. 1973 publikoval u nás prvou monografii na toto téma: „Toxikománie“. Tomuto tématu zůstal rovněž věrný po celý život. Ještě v nedávných letech za svého působení v Dětském centru Paprsek (v době, kdy byl již jinak v důchodu), kde po více let vedl supervizi týmu, inicioval a aktivně se podílel na výzkumných projektech zaměřených na fetální alkoholový a drogový syndrom.
Další trvalou zásluhou Urbanovou je jeho originální vklad do tria Skála – Urban – Rubeš. Tato trojice, ve svém složení tak jiná a přece tak tvořivě se doplňující a inspirující, dala v r. 1968 vznik i ve světě jedinečnému a stále živému systému vzdělávání v psychoterapii – známému pod zkratkou SUR. Tento akreditovaný vzdělávací program, jímž prošla většina současných aktivních psychoterapeutů, spočívá v sebezkušenostním výcviku v komunitě a ve skupinách. Slučuje v sobě prvky hlubinně psychologické, skupinově dynamické i komunitní terapie v pozoruhodné syntéze.
Svou psychologickou identitu projevoval i aktivní činností spolkovou: po léta byl členem rady Českomoravské psychologické společnosti a vedoucím její klinicko psychologické sekce.
Urbanovy zájmy přesahovaly rámec psychologie. Méně je např. známo, že patřil k našim předním znalcům díla Stefana Zweiga, k jehož knihám psal zasvěcené předmluvy. K tomuto zájmu jej v mládí přivedla četba Zweigova díla „Zápas s démonem“, Je možné říci, že jeho celý život byl hledáním pravdy, a to jak ve vědeckém poznání, tak v konkrétní službě lidem, a v neposlední řadě i v sebepoznání v průběhu životního zrání: statečnost a trpělivost, s jakou snášel obtíže nemoci, byly pro nás, kteří jsme byli blíže, velkým povzbuzením.
PhDr. Jaroslav Šturma
MUDr. Jaromír Rubeš
Článek o MUDr. Jaromíru Rubešovi od Jaroslava Skály a Eduarda Urbana