KOMUNITY


Název komunity: SUR - KUŠ

Vedoucí: PhDr. Jaroslav Šturma

Aktuální komunita: 2014-2019

Informace o komunitě:

SUR – větev Urbanova
(Pár poznámek pro zájemce o výcvik v této větvi SURu)

         Ve druhé polovině šedesátých let 20. století, v době přechodného politického a ideologického uvolnění, byla doba zralá i k tomu, aby se – vedle  psychoanalýzy s nepřerušenou tradicí – ustavila u nás další škola psychoterapeutického výcviku – zvaná podle iniciál svých zakladatelů SUR. Sebezkušenostní výcvik tu probíhá ve stálých skupinách, jež jsou spolupracují v rámci jedné terapeutické komunity. Zakladateli jsou tři mimořádné osobnosti, doc. MUDr. Jaroslav Skála (2016 – 2007), PhDr. Eduard Urban (1928 – 2001) a prim. MUDr. Jaromír Rubeš (1918 – 2000). Každý z nich vložil do tohoto originálního českého komplexního systému výcviku v psychoterapii něco ze své jedinečné zkušenosti a znalostí, vtiskl mu svoji pečeť. V té době měli tito průkopníci možnost zúčastnit se opakovaně Psychoterapeutických týdnů v Lindau (SRN) a čerpat odtud inspiraci ze setkání s předními osobnostmi evropské psychoterapie. Skálovým vkladem bylo to, čemu bychom dnes řekli modifikace chování či kognitivně behaviorální terapie, adaptace jedince na požadavky každodenní reality, pevný řád a denní režim (počínaje ranní rozcvičkou) s důrazem na fyzickou kondici, využití deníků a zejména práce s celou komunitou. Rubeš vnášel do systému psychodynamický a sociálně psychiatrický prvek (inspiroval se u Maxwella Jonese /1907 – 1990/ a Jakoba L. Morena /1889 – 1974/), pracoval rád s velkou skupinou a terapeutickou komunitou. Urban prošel v šedesátých letech skupinově psychoterapeutickým výcvikem u Olufa Martensena – Larsena (1912 – 2000), dánského psychiatra a psychoterapeuta, mj. jednoho z tvůrců antabusu (léku užívaného při léčbě alkoholismu), který se intenzivně zabýval také sourozeneckými vztahy a rodovou historií (genealogií). Podobně jako u nás Skála, i on užíval při léčení alkoholismu kombinace metod. Uvědomil si, že ani účinný nově vyvinutý lék (antabus) sám o sobě nestačí. Intenzivně se proto věnoval skupinové psychoterapii v psychoanalytickém a šířeji hlubinně psychologickém smyslu (tj. se zahrnutím také individuální /rozuměj Adlerovy/ a analytické /jungovské/ psychoterapie). Ucelený výcvikový systém postupně se rodící ve spolupráci a tvůrčím jiskření zakladatelů je tak jedinečnou syntézou především hlubinně psychologických a skupinově dynamických přístupů, kdy sebezkušenost jedince probíhá ve vrstvení a prolínání kontextu malé skupiny o osmi až deseti členech a celé komunity, zahrnující všechny simultánně pracující skupiny a jejich vedoucí. Sestavu tří prvotních osobností charakterizoval svého času prim. Jan Mlejnek s odkazem na Freudův model osobnosti tak, že Skála tu představuje ego, Urban superego a id.

         Systém SUR zavedl ve větvi Urbanově jako prvý dvojici výcvikových terapeutů pro každou skupinu (v prvé generaci byli vedoucími skupin sami zakladatelé) – muže a ženu, ideálně jednoho lékaře a jednoho nelékaře. Vedení skupiny terapeutickou dvojicí vytváří prostor pro aktualizaci a projekci zkušeností s rodičovskými postavami (zatímco členové skupiny dávají ožít sourozeneckým vztahům), jak to odpovídá pojetí skupinové psychoterapie v rodinném pojetí Raoula Schindlera (nar. 1923), další osobnosti Urbanovi blízké. Specifikem Urbanovy větve je, že až dosud všichni členové výcvikového týmu vyrostli během výcviku v této větvi. Dr. Krombholz a dr. Šturma vedli od r. 1975 (spolu s dalšími) poprvé skupiny v Urbanově komunitě (ve výcviku byli od r. 1969), později, v průběhu let, vedli po boku Urbanově další komunity, v nichž vedoucími skupin byli další z následujících komunit. Z nich stejně tak pocházejí i současní vedoucí skupin a dr. Rathausová jako spoluvedoucí komunity. Dr. Urban byl až do své  smrti v r. 2001 členem vedení komunit a interním supervizorem. V současnosti se svému závěru blíží osmý výcvikový běh v Urbanově větvi, tzn., že výcvik v této větvi probíhá již téměř 40 let! Tolik tedy k malému nahlédnutí, do jakého příběhu se mají šanci zapojit ti, kteří se stanou frekventanty dalšího výcvikového věku.

Jaroslav Šturma